Sám po sobě

Voda
útočí jako gilotina
a každé dokápnutí
zní odrazem
jednoho slova.

Zmar-zmar-zmar-zmar-zmar.

Proto srdce náhodného spáče
mžourá
po zmizelém závanu optimismu.

Šedě se tváří dnešní den.
A nejen, že se tváří.

On pláče a skuhrá
jako umanutá holka,
jenže
nikdo nesmí slyšet ani vzdech.

Protože
TICHO
je lék.

A tak se náhodný spáč vrací pokořen
do svého útulku
a štěká
sám po sobě.

Obrázky

team1
team2
team3
team4
team5
team6
Back to Top